Nouzový stav

Nouzový stav se vyhlašuje při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod, pandemií nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví, majetkové hodnoty nebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Zejména pokud nelze vzniklý krizový stav překonat v rámci nižšího stupně krizového stavu (např. stavu nebezpečí). Jako specifický stupeň krizového stavu je definován v právu České republiky. (Wiki)

Od 12. března do 17. května roku 2020 platil v naší zemi vládou vyhlášený nouzový stav. Dneska, po více než dvou měsících od jeho vyhlášení, se může uplynulý čas jevit třeba i úsměvným. Ale každý, kdo měl možnost procházet se pustými centry měst, sledovat při práci záchranáře nebo pobývat mezi lidmi bez domova, ví svoje. V prvních týdnech nikdo netušil, jak se bude všechno kolem virové pandemie vyvíjet. Všudypřítomný strach a obavy by se daly krájet. Situace, která celosvětově nastala, nemá obdoby. Nejde o počty nakažených či zesnulých. Ani o celkem pochopitelnou paniku. Ani o uzavřené hranice. O zamčené školy. Ani o bezradnost leckterých politiků a pokusech jiných zneužít situaci ve svůj prospěch. Jde o to, že si těžko kdo dovedl představit, jak jednoduše a rychle lze zastavit roztočený svět, zaměřený na “nekonečný růst”. 

Na hodnocení kroků našich představitelů i chování nás všech tváří v tvář krizi ještě bude, doufám, času dost. Prošli jsme si obdobím, které půlí naše životy vedví. Na dobu před krizí způsobenou pandemií COVID-19 a na dobu po ní.