Silent Country – POKLIDNĚ PLYNOUCÍ ŽIVOT

Do Moldávie, maličké chudé země sevřené mezi Rumunskem a Ukrajinou, jsem poprvé zavítal na jaře roku 2019 a nakonec v ní během několika návštěv pobyl bezmála dva měsíce (vlastně až současná pandemie odložila další cesty na neurčito). A v podstatě hned jsem si ji zamiloval, zejména pak pro krásu a náladu venkova. Pojem obyčejný život získal další rozměr. Zemití, pohostinní lidé. Vstřícnost a klid. Tradice uchované v každodenním konání. Ticho. Ticho přerušované občasným štěkotem psů, volaním hospodářských zvířat či vyzváněním z kostelů. Dusotem koní táhnoucích vůz. Víno. Vítečné domácí víno, skvělé jídlo včetně postního. Všudepřítomná duchovnost vyplňující běžný den. Noci. Černé a přesto zářící myriádami hvězd. Vůně, které si pamatuju z dětství. I vzpomínky na kulisy ze sovětské éry. Postupně, snímek za snímkem, se pokouším zachytit prchavé pocity, které ve mně místní mlčenlivá krajina vyvolává.