HOMELAND – CESTA ZA HRADBY MĚSTA

Marušku jsem osobně znal sedm, možná osm let, ale potkával ji na ulici daleko dřív. Většinou tichou, usměvavou, vždycky se svým o poznání mladším přítelem. Jednou mi u ohně vyprávěla, že jako mladá zdravotní sestra pomáhala u nejhoršího leteckého neštěstí na našem území, v pražském Suchdole v polovině sedmdesátých let, kdy o život přišly desítky lidí – nikdy tu hrůzu nedokázala vytěsnit. O tom, proč přesně zůstala na ulici se už nejspíš nedozvím,asi párkrát něco nevyšlo. Jednoho listopadového dne loňského roku pro ní její pouliční přátelé zavolali sanitku. Bylo jí skutečně zle, oboustrannej zápal plic, přesto do špitálu odjet nechtěla. Nakonec se nechala přemluvit a to bylo naposled, co jsme ji viděli. V pozdních večerních hodinách odešla na věčnost. Vzhledem k jejímu statusu bezdomovce, době pandemické a lockdownu, se s ní její přítel s nejbližšími kamarády mohli rozloučit až po dlouhých pěti měsících, na prvního máje následujícího roku.