Dominuje autenticita. Nejlepší pouliční fotografie vyprávějí příběhy beze slov. Takový snímek sám interpretuje sdělované významy také načasováním snímku, jež dokáže obyčejnou scénu proměnit v nadčasovou momentku. Jakkoli se dnes pouliční fotografie stále více ocitá na okraji současných fotografických trendů, stále jde ve své ryzí podobě o funkční prostředek k vyjádření lidské esence ve své relativní autenticitě. Vedle estetické roviny je dnes primárně nutné na street fotografii paralelně pohlížet z hlediska etických aspektů. Fotograf se při zachycování okamžiků silných vizuálních příběhů pohybuje na velmi tenkých hranicích. Svým instinktem musí velmi dobře vycítit situaci přímo úměrně k diskrétnosti subjektu. Jde o etiku samotného tvůrce snímku v podobě absence či minimalizace zásahů do obrazu, opírajícího se o bytostnou důvěru, ale i celý postprodukční proces, jak bude dále se snímkem nakládáno. Prim hraje metoda otevřeného přístupu, kdy fotograf vědomě minimalizuje své narušení daného společenství udržováním jisté vzdálenosti a respektu důstojnosti svých fotografovaných subjektů. Zdá se, že Kevinovi V. Tonovi se tato disciplína daří. Svůj umělecký fotografický element člověčenství tím posouvá do kulturního a společenského kontextu cenného dokumentu lidské zkušenosti, které můžeme věřit. Vždyť pouliční fotografie je stále mimořádnou formou paměti o podstatě našich životů v té nejčistší podobě. Stále je platným svědectvím o půvabu jedinečnosti každodennosti, o hloubce vnímání a uznání světa, ve kterém žijeme.